Dohody z Osla

Dohody z Osla jsou dvě dohody mezi vládou Izraele a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), konkrétně dohoda z Osla I, podepsaná ve Washingtonu v DC v roce 1993 a dohoda z Osla II, podepsaná v egyptské Tabě v roce 1995. Název dohod odkazuje na norské hlavní město Oslo, kde probíhala jednání iniciovaná skupinou Norské výzkumné organizace (FAFO).

První dohoda z Osla v roce 1993 byla začátkem mírového procesu zaměřeného na dosažení mírové smlouvy založené na rezolucích Rady bezpečnosti OSN 242 a 338 a na naplnění „práva palestinského lidu na sebeurčení“. Mírový proces v Oslu začal po tajných jednáních v Oslu, která vedla k uznání státu Izrael Palestinskou osvobozeneckou organizací a uznání OOP Izraelem jako zástupce palestinského lidu a jako partnera při jednáních. Šlo o první dohodu, v níž palestinská strana uznala existenci Izraele.

Dohody z Osla vytvořily palestinskou samosprávu (nicméně ne palestinský stát), která má omezenou samosprávu na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, a uznaly OOP jako izraelského partnera při jednáních o trvalém stavu ohledně zbývajících otázek. Nejdůležitější otázky jsou okolo hranic Izraele a Palestiny, izraelských osad, postavení Jeruzaléma, vojenské přítomnosti Izraele na zbývajících územích po uznání palestinské autonomie Izraelem a palestinského práva na návrat. Mírové dohody také požadují, aby OOP ukončila terorismus a zrušila úmluvu, která vyžaduje zničení Izraele.^[1]